Registrace
SHOCartliga 2014 začne 26.4. v Berouně na VIPrahlém BAJKonuru
Velikonoce jsou tu, stromy pučí, louky kvetou a nažhavení bikeři pilně ukrajují jarní kilometry. Mírná zima nabídla přívětivé podmínky pro vyjížďky, ale ta pravá sezóna začíná právě teď. Jako první jarní klasiku si dáme opatrně, ale vostře VIPrahlý BAJKonur, a to 26. dubna u Berouna. Čeká vás řádná porce kilometrů v nádherném terénu Českého krasu, Berounska a hlubokých lesů Křivoklátska. Vyhlídky, lomy, skály, kapličky, studánky, rozhledny, hospůdky, pivovar i Plzeňská brána v Berouně nabídnou spoustu nových postupů a zajímavých cílů. Pro děti je připraven dětský závod podél divoké řeky Berounky.
Letos jedeme opět o křišťálovou raketu, ale i mnoho dalších cen, věnovaných soukromým pivovarem Berounský medvěd a dalšími partnery závodu.
Samotná SHOCartliga letos nabídne staronový způsob bodování – body můžete získat na všech závodech, zvýhodněni tak budou jezdci co do účasti nejpilnější. Více výše v oddílu pravidla. Podpoříme tím pořadatele menších závodů, kam tedy také bude stát za to jet a získat nějaký ten bodík.
Přeji všem hezké Velikonoce a nezapomeňte v pondělí vyprášit nějakou tu sličnou cyklistku, ať je máme zdravé a rychlé.
Milan Horký
ROAD adventure
Srdečně Vás zveme na první ročník ROAD ADVENTURE – závodu, který prověří nejen Vaši silničku, ale především Vaši fyzičku, schopnost orientace, plánování, týmového ducha. Jedná se o jednodenní orientační silniční cyklistický závod jednotlivců i dvojic typu Bike Adventure pro širší sportovní veřejnost. Trasu si volí každý sám s ohledem na bodové ohodnocení kontrol, aktuální fyzickou kondici a náladu.
Muž, který vyhrál
Sobotní ráno nad Děčínem je kalné jako vyhlídky české pravicové politiky. Dávám kolo na střechu, vyjíždím od chalupy a těším se na velké finále - když jsem Drsného Jasoně nazval králem, pak Ruleta je královnou (i když by si na starý kolena mohla dopřát novej ohoz - žaket jakožto pánský úbor královnám nesluší), Slídil princem a Schovanka princeznou, a ty já mám rád ;-) a taky konečně a hlavně na orienťák v plný sestavě, tj. s Tou Mojí, po jedenácti týdnech, absťák jak prase, promiň Dejno (ale Tebe mám rád taky, vždyť víš ;-)). Za jízdy vybírám CD na cestu, což má za následek první a jediný kufr dne - v ulicích rodného města beru automaticky směr Liberec, za sportem, na Peklo severu do Kamenice, na Malevil, do Bedřichova, do Podolí, doprdele já chtěl jet přes Hřensko! V měniči jako na zavolanou Let It Bleed od Stounů - bigbítová klasika šmrncnutá country, starší než moje krásná žena (Tebe nejvíc, jejeje ;-)). Pouštím si to na nažhavení pěkně nahlas, takže je rozumět každému Jaggerovu slovu (ne děti, to není ten hokejista, himlhergot, ale tohohle jste už v tom vašem Bravíčku určitě taky viděly - má větší sexappeal než deset těch vašich bíbrů dohromady), pokud teda hodně nefláká svoji "hanáckóoo" artikulaci. Projíždím místy, kde jsem během mých čtyř dosavadních startů byl, a vzpomínám na tehdejší parťáky. Cesta do Lipové je ale dlouhá a Let It Bleed je elpíčko (cože děti? hele tak tohle ať vám vylíčí babička, o tom se taky zpívá v jedný písničce, ale to už je way too country ;-)) takže další v pořadí je Xavier Baumaxa, ale to už se blížím k cíli, teda startu, takže jen rychle proklikám k nejzamilovanější Muž, který prohrál (sakra, aby to nepřineslo smůlu). Xavi pěje "...prohrál jsem na ruské ruletě..." no to vím taky že to tam letos nebylo úplně ideální, krucihernajsfagot, ale teď už se musím soustředit na dnešek! Jsem totiž krapet nervózní, protože Hynek s Komančem mně vybrali jako toho, kdo spočítá celkové výsledky (přesně podle pořekadla "Z pytláka nejlepší hajnej", což jsem v souvislosti s názvem závodu nemohl neocenit). "Well, we all need someone we can lean on, and if you want it, you can lean on me..." Fikaně přijíždím fikačkou přes mapový start, abych zjistil případný příkop přes silnici, rekonstrukci mostu nebo tak něco (knowhow soupeřům, ale já si to můžu dovolit ;-)) a už parkuju jako první na trávě za hřištěm. Blesková prezentace (máme číslo jedna stejně jako loni, protože prostě chci!), Michala je tu z Prahy za chviličku poté, první objetí a je to dobrý, nezlobí se (malá neshoda po maratónku na Dobříši minulou sobotu). Řeším svoje v Praze zapomenutý týmový triko (na bedně budeme vypadat jak hadrníci :-)) - M je (při vědomí mé historicky mizerné kondice) šokovaná mojí sebedůvěrou nebo snad drzostí, ale já se na konci sezóny cítím výborně (pauza kvůli utrženému vazu přináší ovoce - ostatní unavení, já odpočatý ;-)) a nebojím se nikoho. Číslo jedna nám zajišťuje kromě pozornosti na startu (my strečink "v kůži", ostatní zachumlaní ve flískách) i prvního startovního panáka zelené jako poklonu Tam Nahoru (prima nápad, chlapi, a R.I.P.) - mňam! "proč to vlastně nepiju?" říkám automaticky a procházející Jarda se chechtá a pak už startovní polibek (málem jsem zapomněl, to ta nervozita), 3-2-1 a jedeme pro mapy. Není moc co řešit, na rozdíl od minulých let (šedesátky nepropojitelně zajebané ve třetím údolí) to vypadá na easy okruh (to napadne každýho, kurva :-() se změnou sponzora tisku se zlepšila čitelnost a po třech minutách mizíme na jih a vy se tady třeba... Těsně před odbočkou do lomu si uvědomuju, že mají ještě zavřeno (nejspíš "stárka chytla angína", ale to je zase jiný country) a říkám že neva, že ten si dáme na závěr. V muzeu nožířství zjišťuje Michala aktuální cenu rybičky (předtím o tom kecáme a pak jsme to málem přejeli) a letíme do Německa. Operace Deutschland bez problémů, jedeme pro dvě u Mikulášovic (využívám knowhow z Pahorkáče blahé paměti - Peklo rulezzz!!!), nechápu německou rozhlednu pod kopcem (tady už jsem na schovce taky kdysi byl), a už jsme za tratí a řítíme se Pašeráckou cestou z kopce do Kopce ;-) přímou cestu ke Šternberku netrefujeme (byla to nakonec ona, ale vypadala podezřele) a tím pádem na něj kašleme - na východě jsou dražší! V parku intuitivně vynecháváme dvě v bočních údolích (nic ve zlým, chlapi, ale šlo to asi namotat přes Německo a Piket bez tohohle rizika) a na zelené nad Doubicí přichází okamžik, o kterém sním už víc než dva týdny: docvakáváme jednu z tzv. "luxusních dvojic" (viz debata na bike-foru ;-)) a na dalším postupu jim ujíždíme. Ego pracuje, ale v téže chvíli mi Michala bohužel hlásí, ať krotím euforii, protože jí kvůli tréninkové pauze a přepálené posilovně právě totálně došlo a zbytek že bude poprvé v životě na mně. Sluší jí to pořád, ale zároveň nevypadá vůbec dobře, nestíhá ani ve sjezdech, používá supervulgární výrazy (v "minulém životě" hrála na kytaru v dívčí kapele a teď se to hodí ;-)) a naše vyhlídky na bednu jsou rázem černější než svědomí starého Grebeníčka (to byl takovej hajzl komunistickej, děti, a jeho synátor je to samý v bleděrudým, no snad už ho nezažijete). Doploužíme se do pivovaru, kde si v předtuše časového problému netroufám dát pivo, i když bludička v podobě Jindry Vostré medovým hlasem svádí "nemáš nějaký peníze?" a cool interiér vybízí k masivní podpoře regionálního produktu. Do Sněžné ji odvleču v háku (fouká zle), bereme zkratku a chystáme se na Vlčí horu - jedinou rozhlednu, kterou v mapovém prostoru neznám. Nevím proč jsem si myslel že se na ni dá vyjet autem 8-))) cepín by se hodil i ve sjezdu, kde machruju a jsem po zásluze potrestán držkou, při které naštěstí nepraskají zadní kolenní vazy, ale jen pytlíky enervit gelu v levé kapse. Dvě další kontroly dáváme v easy modu a připadá mi, že se zmátořila (pere se s tím statečně), ale v šotolinovém výjezdu na Vlčici nám to ustřeluje tak, že se vycvakávám (že budu tlačit) a Ona ne a najednou leží vedle kola. Zvedám, hladím, utěšuju, odvádím pozornost a říkám si že konečně splatím dluh za ty vyčítavé pohledy na kopcích za poslední tři roky. Plížíme se do Šluknova - návrat po silnici na větru bude na mně a já si věřím, ochranitelské pudy fungujou... Ve stoupání na Partyzánský vrch jsou před námi dvě očividně slabší dvojice a já mám zase červený hadr před očima. Dvakrát ji chudinku utrhuju z háku (nevídáno!) a vidím že je všechno v háji a kontrola v lomu (kterou tuším jako rozhodující) zůstane nedostižným snem. Čas by byl... Do cíle na půl plynu a bohatě v limitu, Michala (naštvaná na sebe) odjíždí do Prahy vyřídit nějakou práci, já dávám pivo za pivem a nervózně čekám na výsledky. Kartičky se zatím povalují bez ladu a skladu na hromadě, tak jdu aspoň zjistit startovní čísla konkurence, že skouknu jejich body. Dobrý - Kalinovi jen plus deset, nosiči minus deset. "You got the silver", tvrdil Keith Richards už ráno, ale čert mu věř, vejpitkovi 8-) Jdu se poptat na výsledky pro shocartligu (a obdivuju Čendu s Jardou, jak to všechno s grácií zvládaj včetně reklamací, hudební produkce a vloženého závodu pro děti) a koukám netrpělivě Jardovi pres rameno, co že to leze z tiskárny. Kategorie se dešifrovat nedají, vidím nás docela vysoko, Kalinovy těsně před náma a ještě výš KRUCIHERNAJSFAGOT nějaký Němce. Chvíli si namlouvám, že Anne a Andrea můžou být i mužský křestní jména, oni Němci mají smysl pro různý úchylky ;-) (spoléhám hlavně na Andreu, takovej Bocelli je taky fešák do Bravíčka), ale za chvíli je jasno - bedna holt rok počká. Ja vím, Micku, "You Can't Always Get What You Want", jenže tobě se to řekne... Ale zas máš recht v tom, že "... if you try sometimes well you might find You get what you neeeeeeeeeeed"! Odreagovávám se kalkulací celkových výsledků, dávám studenou sprchu, začíná koncert a zbytky bramborové frustrace jsou brzy rozsápány na kusy smečkou pardálů s myslivci v patách 8-))) Únava si ale vybírá daň - společnost Karla a Ivanky na baru je moc příjemná, jenže do tance se nedokopu a půlnoci se tím pádem nedožiju. Nedělní ráno v Lipové je kalné jako chrchel ironem protaženého bezdomovce. Připíjím si s Karlem colou, bilancujeme co koho bolí, dávám kolo na střechu a vyrážím k domovu. Projíždím místy, kde jsem během mých pěti schovanek byl, vzpomínám na letošní parťáky a děkuju jim v duchu za skvělou sezónu. Napadá mě "Well, I felt so sad and lonesome that I could not help but cry" ale naštěstí jsem dostatečně okoralej, takže ty oči mi slzej kvůli průvanu, kterej mám pro změnu kvůli zbytkáči ;-) A Xavi dozpívává tu včerejší: "...vznáááááááší se nade mnou divný stín a nemá vůbec v plááánu, že zmizíííííííí..." Děkuju! Všem! JÁ Alles gute!
Tópry fečer milí sáfotníci, fitame vas u dalši lekce našeho zeriálu šokartliga Alles GUTE! Nejprve si prosvištime nějaka slofička, ktere se fam budou chodit tam u nas f Zudetnland. himlhergot - německá nadávka krucihernajsfagot - jiná německá nadávka zimulantnbande - Češi unervartene komplikacijón - nečekaná komplikace der byrgrmajstr - starosta wallisch - ty teda válíš! A nyni si probereme cele fjety: Bite rúfn zí dý policaj nicht an, der čeche dort hat auch geklaut! - Nevolejte policii prosím, tamhleten Čech kradl taky! Najn das ist ajn irtum, jémand hat mir das in das dromedár geštek! - Ne, to je omyl, někdo mi to strčil do kejmlu! Lasn zí mich fraj, ich léne dý auzzáge ab! - Pusťte mě, odmítám vypovídat! Geld in dén zak, dú húre, ich hábe gajzln! - Prachy do pytle, ty kurvo, mám rukojmí! Ich vil cén milijónen ojro und húbšraubr, und kajne dumhajtn! - Chci deset miliónů euro a helikoptéru, a žádné hlouposti! Ich hábe es in den bauch gekríkt, ich šterbe mutr... - Dostal jsem ji do břicha, umírám, maminko... Tak aufvídrzééén v sobotu na startu, dú zimulantnbande!!! ;-) und kajne dumhajtn!!! další technická!
Dobrá zpráva, přátelé - konečně se podařilo odlepit od palubního počítače služební ponorky SHOCartligy zamilovaného, leč permanentně naštvaného hastrmana (zůstala tady po něm loužička vody a pak kaluž něčeho lepkavého, no fuuuj, radši to rychle spláchněte tlakovou vodou, plavčíci, a hybaj, nebo dám zastavit u nejbližšího ostrova a rozloučíte se s mateřským podpalubím!!!) a kapitán, kormidelník a guru v jedné osobě se konečně opět ujímá kontroly nad Kurskem, tedy naštěstí nad kursem... Další vynoření je plánováno ve Vilémově - ORIENT EXPRESS Adventure zní lákavě, leč pro mne bohužel bude z rodinných důvodů opět nedostupný. Znovu proto vybízím případné reportéry k sepsání zážitků - inspirací budiž úchvatný popis Slídila zde http://www.ztracenekobylky.cz/2013/09/orlicke-rybakoslideni-aneb-az-na-ten-zupan-parada/ takže jsem vůbec neměl potřebu sem cokoli cpát (ostatně jeli jsme to skoro stejně a mrcha vodník by mě sem nepustil)... A kde že to bude? No zhruba na půl cesty mezi Lošticemi a Olomoucí, to už by aspoň gurmáni mohli vědět 8-) A dovolím si navíc upozornit na emblém lahodného pravicového ležáku Litovel v logu závodu! Tak ať vám to jede!!! No a pak už "grand finale" na Schovance - tentokrát zřejmě za účasti matematického experta ze Silicon Valley (absolventa Harvardu, pro všechny případy právně zastoupeného absolventem plzeňských práv), který by měl předejít opakování trapasu z vyhlašování výsledků loňského ročníku. Ale to bude sekáč, pánové! Ten se nezakecá... Tak na shledanou!... BREKEKE!!!
|
