SHOCart Liga

Kokořínské hvozdy viděly v sobotu další díl naší kolonovely, a byl to tentokrát syrový pohádkový horror hodný pera Cimrmanova (i když se zdejším krajem je spjat spíše Karel, respektive Hynek ;-))

Norové (mám teď na muesli meteorology, nikoliv hokejisty) po pátečním lijavci slibovali na sobotu lehký, byť vytrvalý májový deštík, skutečnost byla ale (jak bylo brzy po obědě Jasno) Drsnější. Totálně promočení Jasoňové a Drsoňové dojížděli v různém stupni rozkladu během celého dlouhého odpoledne, připomínajíce ze všeho nejvíc šmudly. Při neformálních rozhovorech, pořízených následně v restauraci, stěžovali si účastníci celkem jednohlasně na všechno, zejména pak na bláto, bahno, bordel, marast, kontroly na kopcích, viadukt se skrytými oblouky, formu, dub (nebo to byla borovice? J), tři defekty za hodinu, mapování, kiksy při běhacím orienťáku, zapomenutou průkazku, práci, opilého synka a hru našich hokejistů. Nezúčastněný by z toho možná usoudil, že se akce nelíbila – zážitek ale jak známo nemusí být příjemný, silný však ano, a z mého pohledu přes okno restaurace byly splněny oba atributy (jinak řečeno, záviděl jsem vám jak sviň – liják neliják). Zapomněl jsem totiž říct, že jsem uspěchal léčení natrženého vazu (viz předešlé reporty) a nakonec mi proto nezbylo, než všechno zpovzdálí sledovat.

A víte, že to taky nebylo špatný? Hospoda na mýtince a v ní dokonalá paní vedoucí, která mi moji snahu zachránit konzumaci za celý peloton kompenzovala nejen úsměvy, ale postupně nad rámec jídeláku i vodkou „s horcom“, obloženou mísou k snídani, salátem k obědu a studentskou pečetí s červeným rybízem ke kafi, děvenka moje starostlivá ;-) jednoho by skoro napadlo brát si tu ortézu na každé závody ;-)

Měl jsem ale kromě záchrany tržby ještě jednu důležitou povinnost, a to péči o stádečko Drsných Jasoňů (ty jsem si nechal, čerchmanty, na konec) – no řeknu vám, milé děti, jeden by čekal zkušené závodníky, ale větší zmatence byste těžko hledaly. Nejrychlejší (loňští vítězové) oběhli orienťák za 35 minut, aby pak 36 minut strávili běháním mezi hospodou, autem, stanem a WC, načež se vydali na technické disciplíny směrem do kopce („…dyk tam byly loni“). Poslední dvojice pak naopak přišla pro mapy a průkazku v čase +3:16, kdy už jsem seděl půl hodiny v hospodě a u pořadatelů předběžně poptával vrtulník s termovizí (v depu jsem samozřejmě nechal vzkaz, zároveň tam ale stejně nebylo co hlídat – kola měli v rozporu s pokyny u auta…). Ztracenou kartičku s čárovými kódy (kterou našla a odevzdala jiná dvojice) a pár kontrol naražených do sousedních chlívků (Hynek mě požádal, ať jsem milosrdnost sama) už beru jako drobnosti ;-)

Jo a jak že to dopadlo? Během vyhlašování Drsoňů (ještě za světla) přijela do cíle taková „nenápadná“ dvojice – radovali se asi jako Alexandr Jakušev, když zabrósil šajbu (pro ty mladší – ten chlap po vstřelení gólu nejásal a nezvedal ruce, nýbrž odjel s otráveným ruským ksichtem na střídačku) – ale nám bylo hned jasno: NĚCO se stalo. Že by jako UŽ měli všechno??? A taky jo…

Tož tak – a vás ostatní zvu do svých vinných sklepů ;-)

A nezapomeňte, horolezčata: „do Českého ráje cesta příjemná je – dudlaj dudlaj dááá“!

(zatím neprší ;-))

Letos (stejně jako loni) se bude každému započítávat pouze osm závodů (těch, kde závodník získal nejvíce bodů - na umístění nezáleží).

V případě rovnosti bodů rozhoduje:

1/ menší počet závodů

2/ vyšší bodový zisk v devátém (pokud je i ten stejný, pak v desátém atd.) závodě

3/ nejlepší umístění (s výjimkou závodů, které závodník případně pořádal)

Pořadatelé  budou hodnoceni dle pravidel zveřejněných na těchto stránkách (tedy tolik bodů, jako vítěz v kategorii do které věkově patří...)!

"Raketoplán Columbia oblétá zeměkouli!“, pravil dne 12.4.1981 večer (ve Washingtonu byly samozřejmě tři hodiny odpoledne, tak jako každý den) slavnostním tónem Hlas Ameriky, a my se nadmuli pýchou a zatetelili blahem, jak jsme „jim“ to zas nandali…

Cože děti? Že jsem zase usnul? No už to tak asi bude, to víte - v mým věku ;-)

Tak já začnu znova a popořadě - raketoplán SHOCartliga 2013 oblétá naši krásnou republiku a předevčírem přitom došlo nad hřebeny Hřebenů (kdo jste nedávali pozor při zeměpisu, můžete jim ještě chvíli říkat „Brdy“) k nevysvětlitelnému úkazu: druhý závod seriálu se zřejmě (léčil jsem zranění z bajkonuru, to víte - v mým věku ;-)) jel na nemlich*/ stejné mapě co loni. Nabízí se hned několik vysvětlení: 1/ pořadatel šetřil, protože z loňska zbylo hafo map, 2/ pořadatel usoudil, že startem na druhém konci mapy zamotá závodníkům palici (rogainisty ale určitě potěšila nejdražší kontrola hned za rohem), 3/ pořadatel se loni vykašlal na stáhnutí kontrol a v lokalitě přitom žijí pouze Dušínové ;-) což je blbost, protože kdo se přes zimu neflákal a potrénoval nanečisto v prostoru, mohl si ověřit, že lampióny nevisí, a současně si ověřit, že postupy použité loni jsou k ničemu, případně nevedou k ničemu, ničemu :-). Ale muselo to být každopádně prima a já vám z polohy ležícího bikera záviděl, že ani nevíte jak…

Dost ale o tom, co bylo - blíží se kultovka největší: Jasoň Drsoň. Buď zdráv, králi!!! A pro ty, co se nestihli včas přihlásit, zbývá ještě spousta nádherných závodů, třeba dvoudenní Pojizerský kompas hned za dva týdny! Rodinné prostředí kempu v Příhrazech, stánek s lahodným rohozcem - Český ráj to na pohled! Jde jen o to zvednout prdel/ku a opustit otcovský sakradům! ;-)

Tak příště!!!

s.

Poznámka : nemlich*/ http://www.mojslovnik.sk/slovo/nemlich 8-))) - jo a pro pořadatele: kontroly 62 (co byla loni 2x, což nechápu) jsem si všim stejně jako vy ;-)

jedna starší (fotka ;-)), ale k tématu