SHOCart Liga

Další úspěšná sezóna za námi. Děkuji všem pořadatelům za skvělé závody, které nám připravili. Začali jsme obrovskou účastí na Pojizerském Kompasu v Českém Ráji. Následoval velmi náročný Úštěcký Masakr. Mokré počasí a mnoho kopců prověřilo připravenost každého závodníka. Ztracené Kobylky opět přilákaly nejvyšší počet dvojic - 195. VIPrahlý Bajkonur místy připomínal plavbu po řece, kolik vody napršelo. Na Františkově Bludičce jsme projížděli malebnou krajinou u našich západních hranic. Ti co přijeli z daleka, zůstali na celý víkend. Bědřichovská Pětihodinovka opět nabídla elektronické ražení, naprosto přesnou mapu a také mnoho kopců Jizerských hor. Specialitou Žižkova Voka byly kontroly v historickém jádru Bechyně a jedno kolečko zahrnující hned 2 kontroly. Na 2 ročník Kolotoče přijelo téměř dvakrát víc lidí. Zbloudilý Baset zažil velice povedenou premiéru. Přilákal hodně dvojic a všechny zúčastněné nadchl. Yesman - přívalák v půlce závodu. Ale nikdo si nestěžoval, vždyť v těch křivoklátských lesích je tak pěkně... Ferguna Race bude muset přijít na to, jak přilákat více dvojic. A na VIPrahlých Duších jsme se vrátili, kde jsme sezónu začali. Z Mladějova jsme se tentokrát vydali na jih a projeli oblast Mariánské zahrady.

Teď trocha čísel. Díky letošní epidemii a souvisejících omezení byly zrušeny 4 závody, ale 2 nové přibyly. Zbloudilý Baset a Ferguna Race rozšířily letošní počet akcí na 12. Pavel Ptáček a Pavel Stejskal je objeli všechny pokaždé spolu v týmu BETA URSUS. Chlapi jsou do závodění tak ponoření, že možná příští rok uspořádají vlastní závod.

Do sezónního žebříčku se zapojilo 103 účastníků. První 3 muži a ženy každé kategorie jsme vyhlásili v Zeleném údolí na Duších. Přítomní vítězové si převzali ceny od sponzorů a ti, co přijet nemohli, dostanou ceny později.

Díky, že jste jezdili. Odměnou každého pořadatele závodu je účast vás - nadšenců do MTBO dvojic. Rád vás zase uvidím na další akci.

Shocart liga vyvrcholí 19. září na VIPrahlých duších.

Připraven je nový terén, na kterém se ještě závod SL nepořádal. Je to prostor mezi Jičínem a Kopidlnem, kterému se říká Mariánská zahrada. Svazek obcí Mariánská zahrada byl založen místními obcemi dne 16.7.2004, na území barokně komponované krajiny bývalého panství Schliků. Pokusili jsme se pro vás vybrat zajímavá místa, která vám tento malebný kraj přiblíží. Centrum je na osvědčeném místě v kempu Zelené údolí u Mladějova, který vám poskytne ve všech směrech velmi dobré zázemí. Ceny pro nás opět uvařili naši dlouholetí partneři a podporovatelé v pivovaru Rohozec, za což jim vřelé díky. Na závěr bude i vyhlášení celého ročníku s cenami od našeho mapového sponzora, kartografického vydavatelství Shocart a večer uděláme posezení se všemi co nepospíchají domů, na kterém si řekneme zážitky z trati i z celé letošní sezóny.

Těšíme se na vás Jana & Vašek

Zážitky Vorla na akcích Shocartligy pokračují jeho účastí na závodě, který pořádám. Dost mi závod chválí, ale mi všichni víme proč. Vyhrál medaili. Nešlo si toho nevšimnout, všechny účastníky Kladenského závodu obešel s plackou na hrudi alespoň dvakrát, aby si nikdo nemohl nevšimnout.

Opět jeho povídání trochu zkrátím a budu si z něho dělat srandu.

Hvězdářovo hvězdné Kladno, aneb utekli jsme hrobníkovi z lopaty

Po dvou pokusech v mixech jsem se opět vrátil k mému osvědčenému a zkušenému parťákovi, který se už vrátil z dovolené, což se později ukázalo jako velice dobrý tah. (Jirka Pelnář je jeho oblíbenou dvojkou. Má nervy z ocele, Vorla tahá na vodítku a jak sám říká, nemá deset dioptrií a v mapě ještě něco vidí.)

Trať a cesty v okolí Kladna byly příjemně jezdivé a rovinaté tak jsme si jich na začátek chtěli užít co nejvíc. Po úvodních 3-4-8-10, kde to jelo snad úplně samo, jsem vsadil na sudou – s tím, že se zkrátka z desítky na dvanáctku prostě zajet musí… :-) a 14-18-16 když ne teď tak nikdy…. (Vydali se do středu mapy.)

Po sjezdu z dvanáctky jsem si Dolním Bezděkově vybral svoji první slabší chvilku, když jsem hledal a nemohl najít silnici nejhlavnější z hlavních, na které jsem už právě byl, záhy jsem to ale napravil bezchybným výkonem v o dost složitějším terénu a hlavně rychlým tempem i s mapování za jízdy. Na dlouhém přejezdu z 16 na 9 jsem si říkal, že ta volba byla asi buď hrozně geniální nebo úplně blbá... ? (Takový postup by mě nikdy nenapadl. Vlastně se vrátili k 10.) Ale s větrem v zádech a po luxusní asfaltce se zde jelo fakt rychle. (Roztáhli křídla a letěli.) Na Kožově hoře a k.5 jsem si opět připomněl lesy mého mládí a příjemné svezení na kontroly 6, a 11 dalo dostatečný prostor k přemýšlení co dál. Vymyslel jsem, ale jen to že jsem nic nevymyslel a jel systémem beru vše 17-20-21-19-23 (Tam už to rovina není.) což se později ukázalo jako časově ne úplně ideální a chtělo to asi vynechat k. 17 a 20 (kontroly v údolí), i když jsem úsek 17-20 jel fakt rychle a skoro po paměti proti směru trasy našeho dřívějšího oddílového duatlonového závodu, i když ne úplně bez chybičky. Nová obora trochu zaskočila (Kellner tam má baráček s 50 ha pozemkem), ale dala se v pohodě objet. 21 a 19 dohledáváme v pohodě (21 - štola nebyla úplně jednoduchá kontrola) a až sjezd k 23 dal trochu mapově zabrat. (Tam to je divoký.) Po 23 pak těžko dilema zda jet do Chrustenic nebo ne, nakonec jsem rozhodl, že ano, rozhlednu Lhotku u Berouna mám prostě rád…:-). (Chytře vynechali kontrolu č. 19, která znamenala vyjet výrazný kopec po lesních cestách.) Výjezd z Chrustenic na Lhotku jsem už jel loni při Slavíkových Bučinách tak jsem si chtěl odpustit nepříjemný výjezd po modré. Na cestu skrytou pod nápisem Chrustenice jsem stejně netrefil, ale strmý výjezd přes satelit k lesu byl alespoň po luxusním asfaltu a ve sjezdu na dolní cestu jsem se alespoň trochu rozjel, při předjíždění traktůrku se dřevem na cestě před 31 jsme přejeli i onen kříž, který z naší strany moc vidět nebyl. Návrat zpět nepotěšil, ale alespoň byla kontrola z druhé strany dobře vidět. Po výjezdu na kopec jsem se těšil jak si pod rozhlednou odpočinu, ale vody, času i sil rapidně ubývalo. Rozdělili jsme si tedy poslední zakoupený půl litr vody a sjeli jako blbci na opačnou stranu kopce, protože tam prostě byla dobrá a rychlá cesta, ale nebyl čas na přemýšlení muselo se prostě valit. Za postup na kontroly 34 a 29 jsem byl pochválen a do kopce u Železné odměněn vodítkem. Povzbuzen dalšími body a zdoláním vrcholu jsem sjel do Chyňavy na hranici rizika a pak zde zase chvíli čekal já, ale bylo mi už jasné, že to za hodinu zpět do Kladna s plánovanými kontrolami už prostě nestihneme. Beru tedy v ďábelském tempu alespoň 27 (studánka na modré) a 24, a definitivně se loučím s vidinou rychlých bodů za 26 a dojezdu přes 22, 15, 13, na který jsem se těšil už od Náchoda. Naštěstí cesta z 24 na silnici potěšila jak povrchem tak profilem a vidina dojezdu v rozumném čase opět dostala reálné obrysy. Na silnici do Bratronic se za jízdy dalo i něco sníst a pak už vypínám hlavu a zavěšuji se za Pelnáře, který mě do kopce na Lhotu táhne jako Fryštenský ;-). (Sice vynechali pár kontrol, ale silnice je rychle přiblížila k cíli a dovedla je rovnou ke kontrole č. 7.)

Stíháme pobrat ještě k. 7, 2 a 1 a nebýt rozkopaných Žehrovic a dvojky „dole u jezírka“, tak možná stihnem i limit (Nedávám kontroly zadarmo.), ale i tak to kupodivu na první letošní bednu v MM+ stačí :-)

Najeli jsme v teplém počasí asi 97km s převýšením kupodivu přes 1500m, ale tím, že se jelo po dobrých cestách, kontroly nebyli zašité a postupy docela rychlé se toho dalo stihnout docela dost. Myslím, že taková cyklistika ve známých terénech kousek od Prahy nakonec i přes to vedro potěší a baví.

Po loňské premiéře se letos Hvězdář se stavbou trati a volbou prostoru závodu opravdu vytáhl – řekl bych, že to zkrátka nemělo chybu – kontroly seděli jako „prdel na hrnec“, s volbami postupů a strategie to bylo tak, že ani týden po závodě jsem nevěděl jak to optimálně jet. Pro mě jednoznačná jednička za asi nejlepší závod z letošní SL, snad jen kontroly v mapě mohly být lépe vidět, ale tím jak svítilo sluníčko, tak to bylo nakonec vidět ještě dobře.

Na akcích Shocartligy můžete potkat spoustu zajímavých postav. Jednou z nich je člověk, kterému všichni říkají "Vorel".  Ti, co ho znají, tuší, že závody v jeho podání budou zajímavé. A nyní si můžete přečíst, průběh Žižkova Voka v podání týmu Los Vorlos z pera Vorla.

Kurzívou jsou poznámky editora.

Žižkovo Voko - premiéra v Bechyni

Do Bechyně jsem se vysloveně těšil, ŽV patří k mým nejoblíbenějším závodům, protože jsem také trochu Táborák – v Táboře se narodil můj dědeček v jižních Čechách jsem začínal jezdit na kole, když jsme jezdili na chalupu u Písku.

Loni jsem to s příjezdem na start (přijel hodinu po startu) a najížděním km v okolí Jistebnice trochu přehnal (Strategie "Beru všechno, ale nestíhám nic."), ale letos jsem měl s ambiciózní partnerkou plány minimálně na bednu ;-)

Vybaven fungl novým vodítkem od Hvězdáře a odhodlanou spolujezdkyní jsem dorazil letos asi jen o 2 minuty pozdě na start a co jsme zmeškali jsem chtěl dohnat nulovým přemýšlením nad první kontrolou a vyrazil tedy ke značné nelibosti mé partnerky na nejbližší kopec ke kontrole číslo 26 s tím, že tuhle kontrolu je škoda brát jako poslední a že si to alespoň cestou do kopce vše dobře rozmyslím.

To co jsem vymyslel bylo jen to že ty největší kopce musíme prostě vyjet na začátku a pak už to půjde nějak samo, ale to by byla asi dobrá taktika v MM, ale ne v mixech.

Krajina na východ od Lužnice byla sice malebná a rovinatá, ale kontrol zde zase tak rychle nepřibývalo a nakonec jsme v této části vynechali jen č.36 a projeli část od severu k jihu za něco málo přes 2 hodiny což vypadalo docela nadějně.

Rychlé asfaltky však záhy vystřídala zarostlá polňačka a přišla záludná kontrola č.33. Čas mezi 33 a 25 sežral skoro další hodinu. Vyfotili jsme se u ptáka a já dlouho přemýšlel o tom jestli ještě nevzít cestou do Bechyně k.23, což jsem sice neudělal, ale i tak čas letěl jako splašený a do Bechyně jsme přijížděli s rezervou něco přes 2 hodiny do limitu.

Orienťák v Bechyni na naprosto nevyzpytatelné mapě mi ale zabral daleko více času než jsem předpokládal a plány sebrání  kontrol po objetí kontrol ve městě vzaly rychle za své. Plán B s kontrolou 17 nebyl také moc povedený, místo do údolí Lužnice jsem zajel do údolí Smutné a marně zde hledal červenou značku nebo alespoň nějakou cestu a když jsme cestou zpátky potřetí za sebou vyjížděli jeden a ten samý kopec k zámku bylo už i mé partnerce jasné, že to dnes asi nevyhrajeme...

S těžkým srdcem jsem se rozloučil s vidinou poměrně snadných kontrol 11 a 14, které jsem plánoval cestou z Bechyně. Právě ty nás nakonec dělili od senzačního vítězství a se záchranářským dojezdem přes 18, 20, 21 jsme dorazili alespoň do cíle včas. (Vorel má vždy ty nejvyšší ambice.)

Když spočítám promrhaný čas v Bechyni, u ptáka a na startu tak by se asi ty 2 kontroly navíc možná i stihnout daly... Ale orientace podle topografické mapy Bechyně byla těžká a trochu mi zde chyběly vrstevnice, ale všichni to měli stejné. (Klasické dokazování, jak by to všechno objel, kdyby neměl smůlu.)

Nicméně zážitek krásný, kontroly a postupy zajímavé, počasí akorát – nebylo horko ani nepršelo. Táborákům dík za perfektně zorganizovaný závod snad jen s malinkou výtkou za sloučení kategorií mladých a starých, rybníky bez modré výplně a kontrolu č.4, která si myslím, že byla jinde, než byla kreslená. Pokud bych hodnotil, tak na 1-, ale jinak to bylo fakt super. (Kdyby vyhrál dal by za 1 s * .)

"Rád bych vás všechny pozval k nám na Plzeňsko na akci s názvem Cyklokufr, která se koná 12. 9. 2020 v kempu Ejpovice u Rokycan. Jedná se o 1. ročník, který vás zavede na krásná místa Rokycanska a východního Plzeňska. Jedná se o 5 hodinovku s volným pořadím kontrol rodinného typu. Zvláště uvítáme hobíky a rodiny s dětmi. Kdo chce poznat tento kraj, ať neváhá. Mapa je hotová, pivo se točí a my se na vás těšíme."

Za organizátory Jana a Pavel.