SHOCart Liga

S Bike Music Festem mám spojeno nespočet vzpomínek, zážitků s kamarády, kdy jsme ještě neuměli moc jezdit, o to víc jsme ale blbli na fesťáku, ale už i večer před závodem. Jak jsme spali mezi ovcemi, jak Větrák lezl do popelnice, jak jsme zmokli, jak nám málem uplavaly kola při povodních, … A pak Majklovy příhody, kterým teď už nikdo neuvěří, že se fakt staly. Ale to je už dávno a o víkendu tu byl nový ročník.

Jeden z nejstarších závodů u nás dostát několika změn. Už několik let se jezdí ve dvojicích a letos jsme místo sjezdovky vyjížděli cestu. Dříve se měřilo, kdo vyjede, jak vysoko, nyní se stopoval čas.

Pořadatelé nám připravili 6 hodin ježdění v Jizerských horách od Jizery po Jablonec. Některé dvojice po startu vyjeli na sever, my vyrazili na jih, kde nás čekal přívětivější terén. Každou akci Shocartligy staví jiný pořadatelský tým, proto je každý závod něčím jiný a specifický. Saša se například nebojí dát kontroly i na hůře přístupná místa. K jedné z kontrol jsem pár metrů plaval. Chápu Sašu, že neodolal pokušení, protože zatopený lom byl vážně moc pěkný a voda čistá a teplá. Z dalších specialit např. skupina kontrol, za jejichž sebrání jsme obdrželi zajímavý bonus 100 bodů. Skupina zahrnovala 8 kontrol rozesetých po celé mapě. Všechny visely na vysílačích, tzn. byly na kopcích a bonus tým získal jen v případě oražení všech 8 kontrol. Určitě to nebyl snadný bonus. Kontroly byly povětšinou umístěné na vedlejších cestách, kde se dalo jet pěkně na kole. U kontrol, na které jsme v sobotu jeli, mapa pěkně seděla a všechny kontroly jsme našli uprostřed kolečka. Na dvou místech jsme se fotili, protože někdo sebral lampion, ale to se holt někdy stane.

Poslední dobou parťáky střídám jako Větrák milenky. Tentokrát jsem do dvojice měl legendu českého MTBO Kamenáče. Odbyl jsem si premiéru ve veteránech, protože s Kamenáčem se do vetošů dostane každý, ať je mladý sebe víc. Kdyby jel s dítětem, museli by pro něj zavést kategorii RD+. Věk mu však neubral moc na výkonnosti, pořád jezdí tak, že by smáznul půlku áčkařů v českém poháru. Z kopce to pouští, co to de. Kdo brzdí, nevyhrává, říkal. Zajímavý zážitek mám ze sjezdu bobové dráhy, když jsem neodolal a část dráhy jsem sjel.

První etapa (MTBO) se nám povedla. Kamenáč sice pak v mapě našel lepší postup mezi na západě prostoru, ale za mě určitě dobrý. Objížděli jsme mapu po obvodu, sebrali obě osmdesátky a všechny vysílače do série. Studniční hřeben jsme nejeli, protože nám nezapadal do strategie. Kdo se tam vydal a červenou hřebenovku nezná, mohl být překvapený, že se nedá moc dobře na kole jet, ale to se dá čekat, když podél ní jsou značky skal a spousta vrstevcnic. Ale myslím, že to pro ně musel být zajímavý zážitek, na který budou vzpomínat rádi.

Nám cesta ubíhala ze začátku vcelku rychle až na jeden problém s kolem, kdy se mi zasekl řetěz mezi převodníky a nešel vyndat. Zkusili jsme několik triků, už propadali beznaději, ale potom Kamenáč zabral ještě víc a řetěz po sedmi minutách řetěz vytrhl. Ovšem nic proti tomu, co se stalo jiné dvojici. Urvali přehazku a to se pak nedá jet. Zavolali kamarádovi z Jablonce, že potřebují náhradní kolo a kámoš jim přivezl rezervu na auto. Na fotce si možná všimnete, že Kamenáč dokáže opravit i upadlý náústek Camelbacku. Stačí do hadičky strčit větev. Trasa nebyla lehká, byla ale krásná. Pohled na zelené kopce byl jednoduše úchvatný. Po 5 hodinách jsme se slušně unavili a následných 66 minut jsme ždímali poslední zbytky sil.

Na druhou disciplínu, výjezd kopce, jsme šli s bolavými a nepoužitelnými nohami, dobrými tak akorát do nohavic. Utrpení však trvalo jen 7 a půl minuty. Neudrželi jsme parádní výsledek po MTBO, ale i tak jsme ve veteránech stáli na druhém stupni a celkově třetí místo je také pěkné, zvlášť když jsme za soupeře měli mnohem mladší kamarády.

BMF nelze hodnotit jinak než pozitivně. Těším se zase za rok do krásných Jizerských hor a na fesťák.

MTBO Kolotoč 2019 se nám objevil v závodním kalendáři poprvé a organizátorům patří velký dík. Hvězdář dostál svému slovu a připravil zajímavý závod doplněný o pořádnou PR masáž před ním, kdy lehce měnil prostor, počet kontrol i délku závodu. Skvělé, že o to všem tolik přemýšlel.

Nakonec mu z toho vyšlo 4,5 hodiny jihozápadně až severozápadně od Kladna, s 33 kontrolami. Tenhle vysoký počet kontrol, všechny oceněné pěti body, se mi líbil. Závodu to dodalo šmrnc a už dlouho jsem se nesnažil prásknout s kolem, doběhnout ke kontrole a razit tak strašně rychle. Ivě jsem u kontrol zakázal zastavovat vůbec; pít se dá na kole, smrká se přes rameno a čtyři hodiny vydržíme bez zastávky u křoví. Přeci jen 33 x 30 vteřin je víc než čtvrt hodiny!

Normálně bych řekl, že obodovat všechny kontroly stejně je jen lenost organizátora, a že to vezme závodu taktickou bitvu. Tentokrát mi to ale nevadilo, závodili jsme v duchu hop nebo trop – rozhodne byť jen jedna kontrola, co nám bude chybět. No, to riziko jsem přehnal, když jsem si nechal všech pět kontrol v lesoparku na Sletišti na konec. Pak jsem se celou dobu bál, že posbírám ty vzdálené kontroly a ty blízké nestihneme. Ukázalo se však, že trasa 80 km se objet dala a 700 výškových metrů nebylo žádný extrém. (Postupy jsou na Play-map).

Závod byl okořeněný počasím. U první kontroly, kdy mi bylo vedro, jsem poprosil o trochu deště. A pak už pršet nepřestalo. Trápilo nás to chvíli - až na postup u kontroly 18, kdy jsem se nechal zlákat na Hvězdářem ručně dokreslenou cestu po poli. Měly mě varovat obří pásové kultivátory, které za sebou táhly radlice. Traktorka nám tam důkladně zanesla kola, vidlice i přehazování, ale jen do okamžiku, než jsme se odvážně vnořili do brodu přes potok se zvýšeným stavem vody. Poznámku, že vlevo byl mostek beru, ale já viděl kontrolu za vodou a na mostek nezbyl čas. Po brodu nás déšť už nezajímal vůbec. Během závodu se nám drobné chybičky nevyhnuly, ale nic šíleného, vlastně jsem jen neuměl najít ten správný dub v lese, kde byly desítky dubů. Ale když jsem ho nakonec uviděl, tak to bylo jasný, to byl prostě „pan Dub“. Skoro to až vypadá, že nemám zážitky – ale mám zážitek ze závodu jako takového. Přišel mi strašně rychlý, dupavý, pořád v tempu, oči pořád na mapě. To způsobil ten rovinatější profil a velký počet kontrol. Moc hezky to utíkalo.

Čeho si na Kolotoči cením nejvíc, je odvaha se pustit do závodu takhle blízko u Prahy a Kladna, kde je to samá dálnice, obora a vesnice. Vůbec jsem však nebyl zklamaný. Organizátorům se podařilo vybrat velmi zajímavá místa (zajedu si na některá i později znovu), určitě doporučuji výjezd na Tuchlovickou haldu (ano, jde to vyjet) nebo výlet s rodinou ze Sletiště na Kačice a Tuchlovice po nové cyklostezce, které je udělaná na staré železniční trati.

(Olda Novák, Skialp nad Hrobem)

O víkendu následuje první ročník Kolotoče na Kladně.

Pořadatelé se snaží, co můžou, aby všechno klaplo. Už jsme utratili všechny peníze a vyčerpali skoro všechny síly. Mám připravenej asi stokilovej batoh s kontrolama na páteční rozvoz kontrol.

Kdyby se chtěl ještě někdo přihlásit, může. Máme 14 map navíc.

Přihláška

Pokyny

Manželé Špalkovi nám připravili závod ve Slavkovském lese. To si přece nikdo nemůže nechat ujít. Krásný les, kopce na výjezd i sjezd a kontroly, čekající na nalezení. Hafo důvodů vydat se na delší cestu autem.

A jaký to bylo? Parádní. Zajímavě rozmístěné kontroly, které asi nikdo nejel ve stejném pořadí (postupy týmů si můžete prohléhnout na play-map). Každá byla za jiný počet bodů. Strategií každého bylo asi ulovit sedmdesátky a padesátky a brát další kontroly cestou.

Takový plán jsme měli i my. Realita se trochu lišila. Vyrazili jsme nejprve na jih, kde jsme začali stoupat přes kotroly 12 a 32. Následně jsme chtěli ulovit 28. Moc jsme to nezvládli, odbočili jsme blbě a dali si trestné kolečko. Stále jsme ale nevěděli, že jsme jinde. Dokonce jsme doufali, že po tý cestě dojedeme na kontrolu. To se samozřejmě nestalo, dojeli jsme na stejné místo, kde jsme už byli asi před 20 minutami. Už jsme se radši na K 28 nepokoušeli dostat a jeli s cílem sebrat K 70. KDyž jsme se po půl hodinš našli, orazili jsme K 33 a vydali se na K 70 znovu. Pak už jsme tolik blbostí nedšlali a pár kontrol ještě sebrali. U K 26 jsme si natočili minerálku z hadice a ve spěchu nezavřeli vodu. Potom jsme začali potkávat jiné týmy, jedoucí v opačném směru. Zbývali nám 2 hodiny na to, co oni objeli za 4. Pochopitelně jsme pár (hodně) kontrol vynechali a cestou do cíle sebrali, co šlo ještě stihnout. Na poslední kontrol č. 50 jsme strávili o 7 minut dýl. Kontrola byla správně, ale studánka někdo v lese přemístil.

Po dojezdu jsme si dali gulášovou polévku, já limču, Jirka 4 piva.

Mrkněte na fotky.

Bylo to fajn, děkujeme za dobře připravenou akci. Rád bych to jel za rok znovu.

Jsem moc rád, že mohu zveřejnit pozvánku na pěknou událost v západních Čechách.

Neváhejte s přihláškami, do startu zbývá jen 9 dní. Nyní je zaregistrováno 24 dvojic plus jedna účastnice sólo, která si snad taky najde parťáka. Taky snad přijedu, ale zatím taky nemám parťáka - můžete se mi nabídnout do dvojice.

Čeká Vás 30 kontrol a mnoho krásných míst, vyhlídky, rozhledny, rybníky a rybníčky, prameny a studánky. Večer nám zahraje k tanci i poslechu živá muzika v podání kapely Wopejkači.

V pondělí Mirek absolvoval poslední jednání na CHKO a dostali zelenou.

Po domluvě je možné v hospodě v Milíkově snídaně, jak v sobotu před závodem, tak v neděli pro vytrvalce.

Přijede i Ramach se svými mapníky na prodej i zapůjčení.